Deprese

Deprese

Text: krtek, hudba: HLDP

nejzvláštnější ze všech cest je cesta sama

přesun na místa údivu a fascinace

útěk z nudy do oáz nebo rájů

a je to jen silnice – tepna mezi městy

jedu dolů

a lidi – holubi na fontánách

a lidi – mizí, jako dny v kalendáři

rychlost jen odkrajuje východ od západu

maniakální touha být první

nebo alespoň vstoupit na místa,

kde soudce v hlavě řekne,

jak moc jsem dobrej, nebo nuznej

všude dobře, kde se žije

všude dobře, kde to hnije

 

bezcílnost je útěk bez cíle

a prvenství je náruč strachu

a pro-to-se-ne-zas-ta-vo-vat

necítit ticho, někdy až příliš těžké

(je to) koloběh!

pár vyfocených vzpomínek

opojením vyproštěných minut, které dovedou

do nedefinovatelného pocitu blaha,

který nakonec udusí ticho

raději třikrát vyšplhat na horu obdivu,

než odpovědět na otázku, jestli ta žena doma

stojí vůbec za to ?

 

koloběh cest a marného hledání

koloběh cest a plochých vzpomínek

koloběh cest a dětských úžasů

koloběh cest a mrtvých idejí

koloběh cest a odpočinku

koloběh cest a ticha

 

vstoupil jsem do náruče matek

výšin oblaků

jak oheň pálícího slunce a ledového větru

den byl kratší a noc vyháněla sny

cáry kůže odpadávaly, jako přebytečné emblémy přepychu

a krev odnášela sílu jít dál

náruč matek – tak fascinující

a tak smrtelná

stíny postav – tak tak neznatelné osudy uzavřené v tělech

putující sem a tam

v apokalypse ticha a klidu

jednou snad spatřím ten pohled

možná napůl mrtvý

jako vyvrženec ve vlastní duši

ale sny se krátí, až zmizí úplně

 

opouštím náruč matek

prameny blaha a incestní touhy

daleko do míst zapomnění

lidi jsou stále stejní – bez tvarů a bez moci

proč to všechno?

 

opět pohlcen koloběhem cest

vstupuji do dalších dní

krve mám zas na rozdávání

ale jizvy si beru s sebou

opět sám, jako kdysi

 

koloběh cest a marnosti

koloběh cest a hnusu z lidí

koloběh cest a hněvu

koloběh cest a mlčení

koloběh cest a nových dní

koloběh cest a bolestí

 

ale cosi začalo ve mně křičet

hlasy těch, které potkávám ve vizích

jména lásky a tajemství

vstoupil jsem branou

uprostřed vize, slunce a ticha

ohně hořely na ulicích

zlato mi pokrylo vlasy a dech města postupně sílil

 

i toto město mělo svou horu

místo setkání

místo křížení cest

seděl jsem na hřbetě pumy

temné s jiskřícíma očima

jen sledovala koloběh

setkání bohů, matek a nebeské rosy

tanec očekávání v tlukotu srdce

 

koloběh cest a potěšení

koloběh cest a mladosti

koloběh cest a nadšení

koloběh cest a slov

koloběh cest a dnů

koloběh cest a extáze

 

recitativ:

Jako ve snu s probuzením

opět jsem stál ve městě

opět mezi stíny

jen to bylo jiný

jejich deformované tvary se míjely podél zdí

jemně nakračovaly, protože

byly umlčeny tichem

a odnášeny vlastním koloběhem

vlastní cestou hledání

 

 

Místo setkání se všedností proběhlo v slze světa

zapomnění je příliš silné

a mlčení je cena nejvyšší

na koncích cest jsou zase stíny

byly a budou

své radosti si jen půjčuješ!

a své pocity máš vždycky sám!

odnášen koloběhem do končin světa

za pár hodin nebo míň

není to ani veselý

apatické sledování mraků

pokud únava nespolkne i ty poslední zbytky bdění

koloběh je tu vždy a neptá se

bere těla, krade duše

 

místa posetá vzpomínkami

kladené jako kříže u silnic

a všem lhostejné

 

koloběh cest a života

koloběh cest a přežívání

koloběh cest a ztrácení

koloběh cest a apatie

koloběh cest a mizérie

koloběh cest a stínů

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Něco k poslechu…