Dnešní drak začal křivit svůj úsměv
(Lda, Giorgio)

dnešní drak začal křivit svůj úsměv
a vrásky na čele cosi mu značí
pohled prázdný na nový svět
a v srdci mu cosi zvrací
bledý je, jak kus podzimu
proč cítím bolest ? A nikdo mi nedává vinu
to,co mi chybí - slova má
neslyším - je tma - tak hustá ?

Když schází mi slunce a schází mi směr
a šňůra k životu jsou moje pouta – to není fér
padám všemi směry a moje tvář je stejná
padám a barva očí je nějaká skelná

Volám vás ku pomoci
poslové ve větru !
Vemte mé starosti
svěřte je a čiňte osvětu

Že jsem tu sám,
že všichni zmizeli
že dům se rozpadá
že všechno je v prdeli!

a konec ?
Je příliš daleko
a konec ?
Mé bratry už nevidím
a konec ?
Je bludiště situace
a konec ?
Ten stejně nepřišel

I drak budí výsměch
když do jeho snů můra se blíží
když jeho sen je snem všech
jen bolest má mi není cizí

přesto se nesměju a vůbec nebrečím
nenechám,aby barvy na tváři rozmazal stín
a nebo je to jedno, když citu jsem pozbyl
podsvětí láká mě a hlas můj čas smyl
je to snad jedno, co se to děje
je to snad asi - co se to děje
je to snad asi - co se to děje
je to snad asi konec...

a konec ?
I k němu letět je daleko
a konec ?
Mé bratry už nevidím
a konec ?
Je bludiště situace (nic necítím)
a konec ?
Ten stejně nepřišel