Get Adobe Flash player

Monthly Archives: Duben 2013

  • Von Plastic Factory + doprovodný program: vernisáž fotek, Zeď nářků, autorská čtení, jam, vydání speciálního čísla Nájezdu v průběhu večera.

  • Ve speciálním čísle nájezdu vyšlo i toto prohlášení:
    Vyjádření HLDP ke koncertu v Motoráji 23.3.2013:
    Byl jsem požádán, abych sesmolil vyjádření, nebo spíše prohlášení, či snad zdůvodnění, proč byl dnešní koncert HLDP „poněkud“ atypický. Pokusím zde tyto důvody vyjmenovat, i když ve chvíli, kdy toto píšu, sám nevím, jaký bude mít vystoupení průběh, protože prohlášení píšu zbaběle v předstihu.
    Nicméně důvody jsou tyto:
    1) Toto je manifest undergroundového časopisu a Underground (nebo to nazývejte jakkoliv jinak, mě je to fuk) je pro mne hlavně svoboda. Tedy možnost se bez omezení vyjádřit. Tudíž hlavním heslem našeho vystoupení bylo: „
    Vše je dovoleno!
    2) Jistě jste si všimli, že jsme nevystoupili v obvyklé sestavě. Obávám se, že částečně za to mohu i já. Nedávno jsme s Wrynnem nezávazně kecali u piva a on se přiznal, že ještě neměl plané neštovice, na což jsem podotknul, že plané neštovice v dospělosti mohou být pěkný průser a že by s tím měl Wrynn něco udělat (měl jsem na mysli očkování). Bohužel mne Wrynn vzal doslovně a vybral si tu druhou možnost. Takže v součané chvíli leží doma s vysokými horečkami obsypán od hlavy až k patě. A proto by se druhý důvod dal shrnout úslovím: „
    Nouze naučila Dalibora housti
    (a Lopatky řádit).“
    3) Nedávno jsme s klukama debatovali, jak představit co nejvíc z tvorby a stylu HLDP neznalému publiku v rámci hodinového setu. Já navrhoval medley a Ondra čistě improvizovaný set. Dnešek měl být kombinací obojího. Jestli se nám to povedlo víte lépe, než já ve chvíli, kdy toto píšu.
    4) Říkali jsme si, že by to mohla být sranda.

  • Takže Wrynn byl nemocen a my stáli před problémem jestli hrát nekompletní (kdysi jsme se zařekli, že to už dělat nebudeme), nebo zrušit celou akci, protože jsme zajišťovali aparaturu a to se nám fakt nechtělo, protože se na akci podílel dost lidí, být to obyčejný koncert, tak jsme ho odpískali bez mrknutí oka. Takhle jsme se rozhodli hrát (toto je vysvětlení pro ty, co nám to pak docela nepěkně vyčítali – docela mi to vadilo). Problém byl co hrát. Pro podstatnou část našeho repertoáru jsu už dvě kytary naprosto nezbytné a oprašovat staré věci se nám nechtělo a nebyl na to ani čas. V poslední chvíli mne napadlo Podzemní kvítí, jehož text se k akci docela hodil, bylo skládáno pro jednu kytaru a dá se v prostředku rozdělit a do vzniklého prostoru se dá vrazit cokoliv.
    Krtek chtěl být na akci co nejdřív, aby se stihly vyřešit případné nečekané potíže. Vše ale proběhlo bez problémů, takže jsme pak v Motoráji čekali skoro dvě hodiny an zvukaře. Na zkoušce jsme se rozhodli, že speciálí program budeme tajit do poslední chvíle, čili Krtek vytvořil falešné playlisty (ve skutečnosti taháky, které písně se dají do jamu napasovat) a my, jak je naším zvykem, jsme do nich hleděli a debatovali nad pořadím písní, doufám, že většinu návštěvníků se nám podařilo mystifikovat.
    Ondra přišel před půl osmou a nesl si krabici s nápisem „TereWrynn“. Když ji připojil ke druhému kombu a zapnul vydávala různé zvuky a pazvuky dle umístění různých předmětů na, nebo poblíž krabice. Bohužel při koncertě, byla tak děsně nahlas, že jsem přes ni vůbec nic neslyšel. Musel jsem Ondru poprosit aby ji vypnul. Škoda.
    Hraní samotné bylo dopcela zábavné a napínavé. Pár kiksů se sice vyskytlo, ale to jsme čekali. Když začal Krtek hlásit, že našich 55 minut se blíží ke konci myslel jsem, že si dělá srandu – nedělal. Uteklo mi to fakt rychle. Když jsme slezli, tak jsem byl opravdu vyčerpanej a neměl jsem náladu na to poslouchat nějaké chytráky, že jsme vůbec neměli hrát a že bla bla bla … (naštěstí byli v menšině). Vzhledem k tomu, že si každý na začátku akce vylosoval lísteček s povoláním a hlavním charakterovým rysem, podle kterého se měl pak v průběhu večera chovat, využil jsme své role Chemika/Melancholika a stáhl se do ústraní, kde jsem se věnoval chemické analýze různých sloučenin (v tekutinách nezjištěna přítomnost C2H5OH, ale glukoza a zvýšené procento kofienu, podlouhlé trubičky pak obsahovaly nikotin, oxidy uhlíku, dehet a další organické sloučeniny. Vzduch v sále pak vykazoval větší množství polétavého popela a THC – proto jsem se uchýlil do vedlejší místnosti). Takže zbytek večera jsem už moc dění neregistroval.

  • I tak to dle mého byla zajímavá a jedinečná akce.

  • Anthropoid

  • Etüda, Otázky Proč, Amanita, Hyper-reggae, Chobotnička, Deprese, Zase smích, Psáno

  • Do Krčmy jsme přijeli s velkým předstihem, částčně abychom vše stihli připravit, částečně díky extrémně dobrým podmínkám na silnicích, tak práznou dálnici jsem fakt nečekal a navíc to byl snad první letošní slunný den. Měli jsme tak dobrý čas, že posledních 30 km jsem jel krokem, abychm v Náchodě nečekali před zamčenou hospodou.
    Přijeli jsme v ideální chvíli, v Maštali právě dokončili všechny přípravy a my se tak mohli ihned pustit do stavby aparatury. Bohužel jsem hned z počátku zjistil, že opbě nohy u kopáku jsou záhadným způsobem zničeny. Na pořádnou opravu jsem neměl ani čas ani vhodné nářadí, takže jste to nějak provizorně zflikoval a zajistil jednou bednou (i tak jsem během pauze mezi píšničkami musel provádět úpravy).
    Když jsme měli hotovo a nazvučeno, zbývalo stále hodně času do začátlku, a tak jsme se usadili, dali si pivko a pochutnali si na skvělém guláši, co byl pro nás připraven. Během čekání jsem obdivoval ručně malovaný plakát avizující tuto akci. Pobavilo mne, že jak naše tak Anthropoidovo jméno bylo napsácho s chybou.
    Kolem půl sedmé se začali trousit první hosté a dost nás překvapovalo, že věkový průměr je poněkud hodně vyšší, než jsme zvyklí. Na druhou stranu je zase pravda, že tito posluchači si dokáží naše vystoupení většinou víc užít.
    V sedm začal svůj set Anthropiod. Bohužel v tu chvíli se začla projevovat předkoncertová nervozita podpořená zimou a nachlazením, takže jsem většinu jeho setu ztrávil pobíháním mezi WC a sálem, takže moje postřehy jsou, řekněme, kusé. I tak se mi jeho vystoupení docela líbilo, jen mi trošku vadilo Anthropoidovo sebemrskačství a hlavně neurčité konce. Skoro nikdy jsem totiž nepoznal jestli už skončil, nebo jen pauza mezi slokama. Chvílema jsem měl cuky (a co jsem později pochopil, tak i Krtek) se zvednout a dát jeho songům pořádný rytmický podklad, mohlo to znít docela slušně.
    Pak jsme na to vlítli my. Byl jsem hodně nabuzenej a už dlouho jsem se na tuto akci těšil. Studená sprcha přišla hodně brzo, vyrobil jsem obludný kiks hned v prvním refrénu Otázek. Nedopočílat jsem se a prošvihl jsem nástup do druhé sloky. Takovýhle kopanec se mi nestal už minimálně 6 let. Ještě teď mne hanba fackuje. Následovala předpremiéra nové písně Amanita, bohužel jsem byl tak rozhozenej z Otázek, že jsem vůbec nevnímal, jak nám šla, asi jsem ji taky trochu kazil. Pak přišlo Hyper-reggae a od té chvíle se to už zlepšovalo, protože po něm jsme si dali 10 minut pauzu a já se tak zvládl dát trochu do klidu a druhý set jsem si už vysloveně užíval. Deprese byla mohutná a drtící a opravdu s náma cloumala. Bylo fajn vídět, že stejně účinkovala i na posluchače. Během hraní jsem viděl, že ačkoliv sedí, tak to s nima šije. Po Depresi, přišel svižnej Zase smích a pořádně jsme se vyblbli. Pak jsme se ještě zmohli na přídavek Psáno. Jelikož je Psáno jednoznačně nejstarší píseň, co hrajeme (13 let) a většinou ji hrajeme až nakonec, je pro mne občas dost obtížné ji vyzpívat, přeci jen po těch letech se kouření na výšce mého hlasu poněkud podepsalo. Takže když jsem při nástupu do poslední sloky zjistil, že jsem zpěv nasadil do druhého hlasu – tedy ještě o tercii výš, docela jsem se divil, že jsem po dohrání neplival krev.
    Ačkoliv byla prý návštěvnost nižší než se čekalo (cca 30 lidí), tak já byl spokojen, lidé byli nadšení, takže nebyl důvod litovat, že někdo nepřišel, litovat mohou oni, že přišli o fajn zážitek.
    Když jsme se vzpamatovávali z koncertu a sbírali síly na cestu domů, tak jsem si porůznupovídal s lidmi a byl opravdu šťastný, že se mohu vymlouvat na to že řídím domů, protože tolik pozvání na panáka jsem v životě nedostal.
    Byl to jeden z nejpříjemnějších koncertů, co jsem zažil a opravdu rád si takovou akci zopakuju.