Get Adobe Flash player
  • Playlist: Otázky proč, Amanita, Určení místa, Papír a Barvy, Zase smích
  • Utajená Inteligence
  • Koncert byl zvláštní, protože při hraní se v nás všech probudila dost nezvyklá nálada, která nás nutila k blbnutí a srandičkám (nemohu ale posoudit, kolik z těch vtípků zaregistrovali i posluchači). Začalo to už v Otázkách, kdy jsme se na poslední chvíli rozhodli začít „Deadovsky“. Čili jsme nastoupili, začali ladit a plynule jsme přešli do písně. Pokračovalo to při sóle, kdy ho Ondra natahoval, co to šlo. Když pak kývnul na Krtka, že bude končit, tak Krtek mu jen pokynutím ruky naznačil, ať si to ještě protáhne, což Ondra vůbec nečekal, ale poradil si s tím dobře. Amanita byla taky velice povedená a obávám se, že můj smích při jednotlivých blbinách byl asi dost slyšet. Pak jsme si dali dvě kratší – Určení místa a po víc jak třech letech Papír a Barvy (právě jsme tuto píseň nahráli). V závěrečné Zase smích se Ondra na začátek rozhodl trochu teasovat a blbnout, což mu Krtek oplatil tím, že když se Ondra rozhodl začít zpívat, tak se otočil a šel si ke svému aparátu otřít pot z obličeje. Ondra tedy pokračoval v kytarové masturbaci a Krtek se mezitím vrátil na své místo. Ondra opět přistoupil k mikrofonu a Krtek si začal upravovat stojan – nutně musela následovat další kytarová ekvilibristika. Pak už Ondra konečně mohl zpívat, ale jak byl rozhozenej, tak zapomněl, že jednu notu na konci prvního verše hrajem s ním a náš nástup ho ještě víc rozhodil, díky čemuž zapomněl jak text, tak akordy. Otočil se na nás a zeptal se, jestli nezačnem znova (stál u mikrofonu, takže to slyšeli všichni). My se svíjeli smíchy, ale zuřivě jsme mu naznačovali, že v žádném případě. Ondra se tedy pokusil pokračovat, ale měl totální okno. Bezradně se na nás díval, že jako vůbec neví, co má zpívat, a tak jsem dvousmyslně zvolal: „Není cesty zpět!“ (pro neznalé – byla to jak pobídka zoufalému kytaristovi, tak další verš v textu) a Ondra se konečně chytil. Díky oné zvláštní náladě se nám podařilo tento kiks (největší za několik let) přetvořit v dobrej fór (dokonce se mě po dohrání někdo ptal, jestli to nebylo nacvičené). Píseň jsme dohráli v naprosté pohodě a pokračovali jsme v blbnutí. Rozesmátí jsme uvolnili podium Utajené Inteligenci a užili si jejich vystoupení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *