Get Adobe Flash player
  • Fünf, NWO
  • Playlist: Kreslíš nebo krvácíš, Lesní píseň, Doteky, Psáno, Strach z ticha + přídavek Chobotnička
  • narozeninová párty Skřehoty a Tomase
  • Moje první návštěva tohoto klubu a mám z něho rozporuplné pocity. Prostor mi bohužel připadal dost sterilní a moc mi neseděl. Při hraní mě navíc překvapivě nejvic vadila okna zakrytá světlými deskami. Odrážené světlo ve mně vyvolávalo pocit, že venku je časné deštivé ráno. Na druhou stranu vybavení, zvukař a zvuk vsále i na podiu to vše bylo naprosto luxusní.
  • Párty nabírala skluz hned od začátku. Už první vystoupení začalo o hodinu později. Jako první nastoupili oslavenci se svým projektem Fünf. Bylo zjevné, že skoro nezkoušeli, ale jinak to bylo výborné. Komunikace na podiu i s obecenstvem se odehrávala zásadně v němčině (až na občasné zmatené zvolání ve stylu: „Co? Já začínám?“). Tomas s čelenkou, brýlemi a hlavně žvýkačkou byl naprosto přesný. Na závěr opustili zvolenou formu, Tomas se přesunul za bicí a Skřehota k mikrofonu a dali pár vzpomínkových fláků od Smyslu Decibelu.
  • Jako druzí nastoupili NWO, na které se čekalo, protože hráli ten den v Pacově. Zvučili dost dlouho, takže časový skluz narůstal. Jelikož jsme na přání oslavenců zařadili do playlistu víc songů, než obvykle, tak jsme pomalu uvažovali o jeho zkrácení. Po zvukové zkoušce se NWO místo hraní odebrali k baru a užívali si pivo a cigárko. Říkal jsem si, že nabírají síly (přeci jen už mají jeden koncert za sebou), ale po cca 20 minutách jsem už byl dost nervozní. Seděli tam a vykecávali se, jako by po nich měla přijít potopa. Dovolili jsme si je trochu popohnat. Nakonec se odebrali na podium a spustili. Docela se mi to líbilo, ale bylo to na můj vkus trochu pomalé. Jelikož hráli podle metronomu, tak to nebylo únavou. Set NWO byl pro nás naštěstí poměrně krátký, takže jsme se rozhodli, že playlist odehrajeme celý, jen to vezmem trochu rychleji a zkrátíme improvizační pasáže.
    Jelikož byl zvukař fakt šikovný a ochotný, tak jsme mělli nazvučeno asi za 15 minut. Jedinou chybou bylo moje rozhodnutí z důvodu časového presu neinstalovat druhý přechod u bicích. Zapomněl jsem, že hrajeme poslední dobou poněkud rychleji a že už mi není 20, takže jsem se docela trápil. Jinak to, myslím, docela ušlo. Bylo mi sice líto, zkrácených improvizací, ale zato jsme stihli 90 minutový set za hodinu a dokonce zbyl čas na přídavek. Poznámka – Chobotničku po hodině zběsilého hraní prostě neudýchám.
  • Krtek: Party probíhala v uhlazeném až sterilním klubu Music city, které hostilo přehlídku kapel: Fünf, New world Order a Hliníkové lopatky. Proč sterilním? No protože cajdáky, co se linuly Z rádia, byly o něco preciznější než furniture music (která nemá ani rytmus) a dokázaly spolehlivě uspat každého unavenějšího člověka. Možná v tom byl záměr vylákat lidi na sál. Kolem osmé se začali scházet další lidi a nastoupila kapela Fünf, jakožto hudební projekt oslavenců z bývalého Smyslu decibelu a dalších kamarádů, v tomto podání se předvedli opravdu úžasně. Fünf, jakožto německy 5, a dost možná i narážka na německé Trio, hráli ve stylu „Neu deutche welle“, což je styl na Pražské klubové scéně nevídaný a neslýchaný – už kvůli tomu, že málokdo umí plynně německy jako Tomas, který zpíval a v němčině uváděl další písně. Samozřejmě styl „Neu deutche welle“ s sebou nese i převleky a to se Fünf povedlo výborně – všichni měli na sobě nějakou část černo žluto červené trikolóry, nebo nápis Deutchland  a nebo obojí a klávesák opravdu věrně poutal zrak obecenstva svým námořnickým oblekem. Písně byly víceméně známé, zazněl i Rock me Amadaeus od Falca, vrchol večera Da Da Da od Tria (netušil jsem, jak je to hustá píseň, když je hraná na živo) a nostalgická píseň 99 Luftballons od Neny. Luxus!
    Pak zazněly i 3 písně od Smyslu decibelu, jakožto vzpomínka na staré časy, úklon a odchod. Mezitím v baru začali hrát o 1000% lepší muziku a nechalo se tam už vydržet. Bylo tam už kolem 50 lidí. Nastoupili New world Order, ale strašidelně dlouho zvučili. To už náš Lopatkovej tým začal nervóznět, protože náš plán zahrát na 80 minut se začínal hroutit. Ne ani tak schopností zahrát, ale tím, že kolem 23:45 lidi odchází na metro. Poté, co NWO nazvučili (bicí, kytara, klávesy, basa) šli na pivo, cígo, prostě někam zmizeli. Takže po našem nátlaku začali. Hráli našláplej, jak sami uvádí, experimentální rock, ale příliš moc mi to připomínalo pomalé Nigthwish, zřejmě kvůli těm operním zpěvům. Jednu věc si z jejich produkce pamatuju, a nedá mi to spát: „Jak zní poloinstrumentální píseň?“ Já to nevím, to vědí a navíc umí zahrát právě NWO. Naštěstí produkci ukončili kolem půl jedenácté, což byla vůbec stranda, po tak dlouhém zvučení a naběhli jsme na pódium s Lopatkami.
    Místní pódium je prostorné a zvukař velice vstřícný, rychlý a hodně dobrej – posílám dík! Rozhodli jsme se zahrát plný set, nicméně zhruba hodina produkce se podepsala na krátkých improvizačních pasážích. Velmi se mi líbilo, že naše novinka Doteky měla docela dobrou odezvu, protože to je prostě sranda a jako sranda to bylo přijato – Aha, Aha, Aha! Poté následoval set divokých improvizačních písní a v 23:45 se stalo přesně to, co jsem čekal:  Hráli jsme pro posledních 10 lidí. No, co se dalo dělat. Končili jsme přesně o půlnoci a šli si dát pivko a hurá domů. Pěkná party, pěkná akce, a zase mě to pěkně zmatlalo. Kdo tam nebyl, tak neví, o co přišel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *