Get Adobe Flash player
  • Playlist: Etuda, Konečně volní, PQ Suita, Zase smích (Vlastimil vložené překvapení)
  • Kluci z Rozhudy nás pozvali na svoji narozeninovou party. Jelikož jsem v poslední době přepracovaný, tak jsem trošku při organizování akce dělal trochu problémy, ale snad to večer neovlivnilo a já se zpětně omlouvám za potíže. Jediným průšvihem toho večera bylo jen to, že to byl opravdu krásný slunný den a tudíž drtivá většina příchozích dala přednost posezení venku, než mačkání se uvnitř. Čili až do setmění a ochlazení hrály kapely před prázdným sálem, protože všichni poslouchali z venkovní zahrádky, což mi dělalo trochu potíže se řádně nabudit. Přeci jen při pohledu na poslouchající nebo tančící lidi se člověku hraje lépe.

    Při poslední akci s Rozhudou vyjádřili někteří členové tohoto souboru nespokojenost s faktem, že píseň Konečně volní hrajeme už jen jako zvukovou zkoušku, a proto jsme ji jako dárek zařadili opět do playlistu (asi po 9 měsících). Pravda, po dohrání jsme se dozvěděli, že měli na mysli jinou věc, ale co se dalo dělat. Jako druhý dar jsme předělali píseň Vlastimil z repertoáru Rozhudy a proložili jsme jí finální Zase smích. Zahráli jsme ji ve stylu Ramones, takže jsem si splnil svůj sen a odpálil ji klasickým odpočítáním.
    Jelikož už nehraji tak agresivně, jako dřív, tak při Vlastimilovi jsem si odrasil blánu od virblu. Tolik promáčklin jsem si do blány neudělal za posledních 5 let dohromady. Docela komické, když si uvědomíte, že už nechci půjčovat bubny, aby mi je někdo nezničil. Po skončení jsme s Krtkem zkoušeli vyhecovat kluky z Rozhudy, aby Vlastimila zahráli stejně rychle, ale nedali se.

    Po dlouhé době jsem si zase nějakou akci pěkně užil.

  • Playlist: Etuda; Karkulka; Zase smích
  • Melmoth; Hokr; Exit 18
  • Onoho dne jsem se ráno probudil s horečkou a bylo mi tak blbě, že jsem snad poprvé naprosto vážně přemýšlel, že odpískám koncert. Nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím. Nadopoval jsem se práškama a odevzdal se osudu. Celou dobu jsem byl jak v mlze a moc toho nevnímal. Hlava se mi trochu vyjasnila až s nástupem na podium, ale stejně si vůbec nepamatuju, co jsme hráli. Krtek tvrdí, že to bylo výše uvedené a budu mu to muset věřit.
    Vím, že jsme hráli a dohráli to je asi tak všechno. Žádné detaily. Asi to nebyla taková tragédie, protože po nás nic neházeli. Když jsme se balili na podiu, tak si pamatuju recitaci básní. Sice nevím, kdo je recitoval, ale zaujaly mne natolik, že je to v podstatě jediné co si pamatuji.
    Pak už mi zase bylo hůř a chtěl jsem odjet. Doprovod mi měl dělat Ondra, ale ten zapůjčil svoje kombo následující kapele, a tak jsme museli ještě počkat (přitom to byl on, kdo pospíchal (-:). Jelikož bylo v Nádražce tradičně zakouřeno, tak jsem se uchýlil do auta a onu hodinu jsem v něm prospal.
    Velice lituji, že jsem nebyl ve stavu, abych zůstal a hlavně vnímal celou akci. Připadala mi velice zajímavá.
  • Playlist: Etüda, Hyper – reggae, Karkulko-Růženko, Zase smích
  • Tento koncert a hlavně události na něm jsou hlavním důvodem, proč jsem 12 týdnů nezveřejnil žádný report z koncertu. Tohle je asi 8. verze a snad už konečně vynechám všechny nadávky. Ten den byly asi extra velké skvrny na slunci a k tomu měsíc otočený špatnou stranou. Divný pocit jsem ale měl už týden před akcí. Navíc byly až neobvykle velké problémy s line-upem a kapelama. Ve finále jich na poslední chvíli odřeklo tolik, že jsem musel posouvat začátek, jinak by se skončilo asi v deset. Dále jsem před koncertem zjistil, že mám poškozené bicí a při převozu se díky změnám teplot totálně rozladily a právě díky poškození nebyl čas je znovu pořádně naladit. Čili jsem si navíc vyslechl spousty komentářů, které měly do slušnosti hodně daleko. Tato událost (bubny byly zničeny na jiné akci cizím bubeníkem, kterému jsem je půjčil) a následující události vyústily v rozhodnutí, že bubny už půjčovat nebudu.
  • Těsně před nástupem jeden z přítomných (nebudu jmenovat) navíc začal vyvolávat problémy a pokračoval s tím i během naší produkce, čímž dost poškodil naše vystoupení a já už byl opravdu hodně nasraný. Naštěstí se nám i tak podařilo zahrát docela obstojně a Karkulka se líbila.
  • Když jsme slezli z podia, tak jsem vzteky viděl rudě a pomalu ztrácel sebekontrolu, což mohlo vyústit v dost nepříjemné události, a proto jsem se radši zdekoval pryč a čekal, až celá akce skončí. Díky tomu jsem z ní skoro nic neviděl, ale to málo, co jsem zahlédl, bylo fajn. Rozhudě se koncert dost povedl a Von Plastikům taky – myslím, že obě kapely zahrály nejlépe, co jsem od nich slyšel.
  • Díky hodně negativním zážitkům z tohoto večera (popsal jsem jich asi pětinu a navíc, co nejstručněji) na tuto akci rozhodně nebudu vzpomínat rád – spíš bych měl říct, že si ji příště radši odpustím.
  • Von Plastic Factory + doprovodný program: vernisáž fotek, Zeď nářků, autorská čtení, jam, vydání speciálního čísla Nájezdu v průběhu večera.

  • Ve speciálním čísle nájezdu vyšlo i toto prohlášení:
    Vyjádření HLDP ke koncertu v Motoráji 23.3.2013:
    Byl jsem požádán, abych sesmolil vyjádření, nebo spíše prohlášení, či snad zdůvodnění, proč byl dnešní koncert HLDP „poněkud“ atypický. Pokusím zde tyto důvody vyjmenovat, i když ve chvíli, kdy toto píšu, sám nevím, jaký bude mít vystoupení průběh, protože prohlášení píšu zbaběle v předstihu.
    Nicméně důvody jsou tyto:
    1) Toto je manifest undergroundového časopisu a Underground (nebo to nazývejte jakkoliv jinak, mě je to fuk) je pro mne hlavně svoboda. Tedy možnost se bez omezení vyjádřit. Tudíž hlavním heslem našeho vystoupení bylo: „
    Vše je dovoleno!
    2) Jistě jste si všimli, že jsme nevystoupili v obvyklé sestavě. Obávám se, že částečně za to mohu i já. Nedávno jsme s Wrynnem nezávazně kecali u piva a on se přiznal, že ještě neměl plané neštovice, na což jsem podotknul, že plané neštovice v dospělosti mohou být pěkný průser a že by s tím měl Wrynn něco udělat (měl jsem na mysli očkování). Bohužel mne Wrynn vzal doslovně a vybral si tu druhou možnost. Takže v součané chvíli leží doma s vysokými horečkami obsypán od hlavy až k patě. A proto by se druhý důvod dal shrnout úslovím: „
    Nouze naučila Dalibora housti
    (a Lopatky řádit).“
    3) Nedávno jsme s klukama debatovali, jak představit co nejvíc z tvorby a stylu HLDP neznalému publiku v rámci hodinového setu. Já navrhoval medley a Ondra čistě improvizovaný set. Dnešek měl být kombinací obojího. Jestli se nám to povedlo víte lépe, než já ve chvíli, kdy toto píšu.
    4) Říkali jsme si, že by to mohla být sranda.

  • Takže Wrynn byl nemocen a my stáli před problémem jestli hrát nekompletní (kdysi jsme se zařekli, že to už dělat nebudeme), nebo zrušit celou akci, protože jsme zajišťovali aparaturu a to se nám fakt nechtělo, protože se na akci podílel dost lidí, být to obyčejný koncert, tak jsme ho odpískali bez mrknutí oka. Takhle jsme se rozhodli hrát (toto je vysvětlení pro ty, co nám to pak docela nepěkně vyčítali – docela mi to vadilo). Problém byl co hrát. Pro podstatnou část našeho repertoáru jsu už dvě kytary naprosto nezbytné a oprašovat staré věci se nám nechtělo a nebyl na to ani čas. V poslední chvíli mne napadlo Podzemní kvítí, jehož text se k akci docela hodil, bylo skládáno pro jednu kytaru a dá se v prostředku rozdělit a do vzniklého prostoru se dá vrazit cokoliv.
    Krtek chtěl být na akci co nejdřív, aby se stihly vyřešit případné nečekané potíže. Vše ale proběhlo bez problémů, takže jsme pak v Motoráji čekali skoro dvě hodiny an zvukaře. Na zkoušce jsme se rozhodli, že speciálí program budeme tajit do poslední chvíle, čili Krtek vytvořil falešné playlisty (ve skutečnosti taháky, které písně se dají do jamu napasovat) a my, jak je naším zvykem, jsme do nich hleděli a debatovali nad pořadím písní, doufám, že většinu návštěvníků se nám podařilo mystifikovat.
    Ondra přišel před půl osmou a nesl si krabici s nápisem „TereWrynn“. Když ji připojil ke druhému kombu a zapnul vydávala různé zvuky a pazvuky dle umístění různých předmětů na, nebo poblíž krabice. Bohužel při koncertě, byla tak děsně nahlas, že jsem přes ni vůbec nic neslyšel. Musel jsem Ondru poprosit aby ji vypnul. Škoda.
    Hraní samotné bylo dopcela zábavné a napínavé. Pár kiksů se sice vyskytlo, ale to jsme čekali. Když začal Krtek hlásit, že našich 55 minut se blíží ke konci myslel jsem, že si dělá srandu – nedělal. Uteklo mi to fakt rychle. Když jsme slezli, tak jsem byl opravdu vyčerpanej a neměl jsem náladu na to poslouchat nějaké chytráky, že jsme vůbec neměli hrát a že bla bla bla … (naštěstí byli v menšině). Vzhledem k tomu, že si každý na začátku akce vylosoval lísteček s povoláním a hlavním charakterovým rysem, podle kterého se měl pak v průběhu večera chovat, využil jsme své role Chemika/Melancholika a stáhl se do ústraní, kde jsem se věnoval chemické analýze různých sloučenin (v tekutinách nezjištěna přítomnost C2H5OH, ale glukoza a zvýšené procento kofienu, podlouhlé trubičky pak obsahovaly nikotin, oxidy uhlíku, dehet a další organické sloučeniny. Vzduch v sále pak vykazoval větší množství polétavého popela a THC – proto jsem se uchýlil do vedlejší místnosti). Takže zbytek večera jsem už moc dění neregistroval.

  • I tak to dle mého byla zajímavá a jedinečná akce.

  • Anthropoid

  • Etüda, Otázky Proč, Amanita, Hyper-reggae, Chobotnička, Deprese, Zase smích, Psáno

  • Do Krčmy jsme přijeli s velkým předstihem, částčně abychom vše stihli připravit, částečně díky extrémně dobrým podmínkám na silnicích, tak práznou dálnici jsem fakt nečekal a navíc to byl snad první letošní slunný den. Měli jsme tak dobrý čas, že posledních 30 km jsem jel krokem, abychm v Náchodě nečekali před zamčenou hospodou.
    Přijeli jsme v ideální chvíli, v Maštali právě dokončili všechny přípravy a my se tak mohli ihned pustit do stavby aparatury. Bohužel jsem hned z počátku zjistil, že opbě nohy u kopáku jsou záhadným způsobem zničeny. Na pořádnou opravu jsem neměl ani čas ani vhodné nářadí, takže jste to nějak provizorně zflikoval a zajistil jednou bednou (i tak jsem během pauze mezi píšničkami musel provádět úpravy).
    Když jsme měli hotovo a nazvučeno, zbývalo stále hodně času do začátlku, a tak jsme se usadili, dali si pivko a pochutnali si na skvělém guláši, co byl pro nás připraven. Během čekání jsem obdivoval ručně malovaný plakát avizující tuto akci. Pobavilo mne, že jak naše tak Anthropoidovo jméno bylo napsácho s chybou.
    Kolem půl sedmé se začali trousit první hosté a dost nás překvapovalo, že věkový průměr je poněkud hodně vyšší, než jsme zvyklí. Na druhou stranu je zase pravda, že tito posluchači si dokáží naše vystoupení většinou víc užít.
    V sedm začal svůj set Anthropiod. Bohužel v tu chvíli se začla projevovat předkoncertová nervozita podpořená zimou a nachlazením, takže jsem většinu jeho setu ztrávil pobíháním mezi WC a sálem, takže moje postřehy jsou, řekněme, kusé. I tak se mi jeho vystoupení docela líbilo, jen mi trošku vadilo Anthropoidovo sebemrskačství a hlavně neurčité konce. Skoro nikdy jsem totiž nepoznal jestli už skončil, nebo jen pauza mezi slokama. Chvílema jsem měl cuky (a co jsem později pochopil, tak i Krtek) se zvednout a dát jeho songům pořádný rytmický podklad, mohlo to znít docela slušně.
    Pak jsme na to vlítli my. Byl jsem hodně nabuzenej a už dlouho jsem se na tuto akci těšil. Studená sprcha přišla hodně brzo, vyrobil jsem obludný kiks hned v prvním refrénu Otázek. Nedopočílat jsem se a prošvihl jsem nástup do druhé sloky. Takovýhle kopanec se mi nestal už minimálně 6 let. Ještě teď mne hanba fackuje. Následovala předpremiéra nové písně Amanita, bohužel jsem byl tak rozhozenej z Otázek, že jsem vůbec nevnímal, jak nám šla, asi jsem ji taky trochu kazil. Pak přišlo Hyper-reggae a od té chvíle se to už zlepšovalo, protože po něm jsme si dali 10 minut pauzu a já se tak zvládl dát trochu do klidu a druhý set jsem si už vysloveně užíval. Deprese byla mohutná a drtící a opravdu s náma cloumala. Bylo fajn vídět, že stejně účinkovala i na posluchače. Během hraní jsem viděl, že ačkoliv sedí, tak to s nima šije. Po Depresi, přišel svižnej Zase smích a pořádně jsme se vyblbli. Pak jsme se ještě zmohli na přídavek Psáno. Jelikož je Psáno jednoznačně nejstarší píseň, co hrajeme (13 let) a většinou ji hrajeme až nakonec, je pro mne občas dost obtížné ji vyzpívat, přeci jen po těch letech se kouření na výšce mého hlasu poněkud podepsalo. Takže když jsem při nástupu do poslední sloky zjistil, že jsem zpěv nasadil do druhého hlasu – tedy ještě o tercii výš, docela jsem se divil, že jsem po dohrání neplival krev.
    Ačkoliv byla prý návštěvnost nižší než se čekalo (cca 30 lidí), tak já byl spokojen, lidé byli nadšení, takže nebyl důvod litovat, že někdo nepřišel, litovat mohou oni, že přišli o fajn zážitek.
    Když jsme se vzpamatovávali z koncertu a sbírali síly na cestu domů, tak jsem si porůznupovídal s lidmi a byl opravdu šťastný, že se mohu vymlouvat na to že řídím domů, protože tolik pozvání na panáka jsem v životě nedostal.
    Byl to jeden z nejpříjemnějších koncertů, co jsem zažil a opravdu rád si takovou akci zopakuju.

  • Rozhuda, GBM, Žblept
  • Otázky proč, Karkulka Růženka, Zase smích
  • Poslední koncert tohoto roku. S výsledkem nejsem moc spokojen, prostě to nebylo ono. Asi nejvíc nás rozhodily technické problémy, během Otázek jsem zjistil, že mi padá mikrofon u virblu. Zvukařova reakce na moji reklamaci byla: „Tak do něj nelmať!“ … ehm. Dalších 10 minut mu trvalo, než sehnal stojan a nový mirkák a my mohli pokračovat, bohužel tím byla veškerá pohoda nutná pro hraní v háji. No snažili jsme se dál, ale už to prostě nebylo ono. Na konec jsme měli dohodnut stejný odchod jako jsme provedli při Mikulášském koncertě, ale ačkoliv jsem to přek vystoupením minimlně 5x zopakoval Ondra na to stejně zapoměl a když jsem tudíž na konci Zase Smích přešel do „brambor“ tak Ondra místo dohodnutého odchodu z podia vzal flašku od piva a začal tam hrnout sólo. No ruce mě už bolely a při tomhle jsme myslel, že mi snad upadnou, ale zatnul jsem zuby a čekal až to Ondrovi dojde. Bohužel se k odchodu neměl a na naše pohledy nereagoval. V nejvyším zoufalství jsem po něm mrsknul paličku. Ondra se konečně probral a došlo mu na co čekáme a rychle vyklidil podium. Byl jsem docela šťasten, že to máme za sebou.
  • Krtek: Když jsme dorazili, právě zvučil Žblept. Sedli jsme si ke stolu v rohu a čekali, až na nás přijde řada. Žblept z Plzně hrál pěkně řízně a celkem se mi to líbilo. Naše vystoupení se pomalinku rozjíždělo, ale několik dlouhých minut nás zdržel padající mikrofon na snare bubínku. Takovéhle dlouhé prostoje jsou mučící. Začali jsme Růženku, ale nervozita byla znát, Růženku jsme dohráli, ale mohlo to být lepší. Zase smích tradičně rozpumpoval tempo, ale já byl rád, že už jdu z pódia. Mimochodem vyzkoušeli jsme odchod z pódia podobně jako tehdy Nad Viktorkou, nicméně Ondra pořád vařil na kytaru – Giorgio mu tu dohodu připomněl hozenou paličkou – zvláštní ale bylo to, že v té rychlosti nebylo poznat, kdy si šáhl pro novou. Nevím, ale každopádně jsem byl rád, že jsem odešel z pódia.
    Rozhuda hrála výborně, punkově. Stejně tak i G.B.M. Napadlo mě udělat coverovou kapelu, která by hrála převzaté písně jiných kapel, ale s tou úpravou, že pokud je někde pasáž, která nápadně připomíná jinou píseň, tak tu “jinou píseň“ tam v té aranži přiznat. Ale nevím, jak moc by ta coverová kapela byla oblíbená :)