Get Adobe Flash player

Je to zvláštní, kolika způsoby jde uchovat zážitek, nabízí se foto, zápisek v deníku, či dobrá paměť, ale nejzajímavější mi přijde audionahrávka. Sice trvá přesně dlouho, jak dlouho byla pořizována, ale díky představivosti je možné rekonstruovat zážitek nejpřesněji. Taková nahrávka není jen ambient místa, je to svým způsobem performance, která ukazuje tu životní sílu nahrávaných. Teď, když vidím, jak mi otec slábne před očima a síla jej už opouští, si říkám, že jsem mohl těch nahrávek natočit víc, ale díky alespoň za ty, které mám. Protože jak si dotyčné pamatujeme? Z nějakého jejich velkolepého díla nebo z těch obyčejných lidských interakcí, které činíme během života? Přitom tyto interakce – vyprávění, nejlépe u hospodského stolu (protože dotyčný nikam nechodí a mluví ze stejné vzdálenosti), ukazují na tu černou skříňku, která vybírá slova a zážitky tak, aby upoutala pozornost všech přísedících a to takovým způsobem, jak ta černá skříňka nejpřirozeněji umí a té skříňce se říká taky duše. Ano tyto interakce jsou postihnutelné audiozáznamem a co se týče mě, předávají víc než foto. Jediná věc ohledně audiozáznamu je to morální dilema, že někoho natáčíte a on o tom ideálně neví – to aby mohl být přirozený. A druhá věc, že zjišťuji, jak mám špatný odhad na situace, když pouštím své nahrávátko až s křížkem po funuse… ale koneckonců tohle znají i fotografové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *