Get Adobe Flash player

krtek

Říkal jsem si, jak by vypadala hitparáda písní, které mě v poslední době inspirovaly

1) Piere Henry – psyche rock (na sluchátkách ideálně)

2) Acid mothers temple – Cometary orbital drive

3) Grateful dead –  Viola lee blues (live at Monterey)

 

 

Co poslouchám krautrockovou scénu, tak mě udivila jedna písnička od kapely Amon Düül II – Archangel Thunderbird, což je celkem zajímavá písnička, ale nejzajímavější je to, když se člověk podívá, jak tam zpěvačka Renate Knaupp frázuje text  – text: zde. A pak si říkám, je to záměr nebo omyl?

Tak nás napadlo sepsat si seznam kapel, se kterými jsme vystupovali, ale již více nehrají. Tak tedy:

  • Alchemy
  • Arawen
  • Bobr chutná 2x
  • D.D.T. (a změnili název, což se jim ani nedivím)
  • Doriath
  • Farní informátor
  • Gay band mužy
  • Grogga (neomezená dovolená)
  • Hospodinovo dobrodiní
  • Johny T (těch je věčná škoda)
  • Kabir Bedi Band
  • Kráčející kobra
  • Nouze (těch je taky škoda)
  • Ohm
  • Papaya Tyrkys
  • Red animal
  • Sanatogen
  • Smysl decibelu
  • Topunky (spousta elánu v srpnu měli poslední koncert..)
  • Třetí rande
  • U nás
  • Vajíčko

 

Je to zvláštní, kolika způsoby jde uchovat zážitek, nabízí se foto, zápisek v deníku, či dobrá paměť, ale nejzajímavější mi přijde audionahrávka. Sice trvá přesně dlouho, jak dlouho byla pořizována, ale díky představivosti je možné rekonstruovat zážitek nejpřesněji. Taková nahrávka není jen ambient místa, je to svým způsobem performance, která ukazuje tu životní sílu nahrávaných. Teď, když vidím, jak mi otec slábne před očima a síla jej už opouští, si říkám, že jsem mohl těch nahrávek natočit víc, ale díky alespoň za ty, které mám. Protože jak si dotyčné pamatujeme? Z nějakého jejich velkolepého díla nebo z těch obyčejných lidských interakcí, které činíme během života? Přitom tyto interakce – vyprávění, nejlépe u hospodského stolu (protože dotyčný nikam nechodí a mluví ze stejné vzdálenosti), ukazují na tu černou skříňku, která vybírá slova a zážitky tak, aby upoutala pozornost všech přísedících a to takovým způsobem, jak ta černá skříňka nejpřirozeněji umí a té skříňce se říká taky duše. Ano tyto interakce jsou postihnutelné audiozáznamem a co se týče mě, předávají víc než foto. Jediná věc ohledně audiozáznamu je to morální dilema, že někoho natáčíte a on o tom ideálně neví – to aby mohl být přirozený. A druhá věc, že zjišťuji, jak mám špatný odhad na situace, když pouštím své nahrávátko až s křížkem po funuse… ale koneckonců tohle znají i fotografové.

Před nedávnem se mi dostal do ruky článek o umělecké kritice, jejímž autorem je pan Jeřábek. Jedná se o zajímavý pohled na věc, který jsem tušil, ale jak se lidově říká: „nedocvaklo mi to“. Nahrává to té pověstné Krtkově všeobecné teorii všeho, což je jen srandovní název onoho: „učení se od duchů povětří“. Neboli nemá cenu meditovat v ústraní, když podstatné věci se dají zjistit z vlastní iterakce s okolím, jako jsou vztahy, závislosti, afekty… ale taky hudební/umělecký projev. Zjistil jsem jako málo lidí o muzice přemýšlí a když přemýšlí, tak se spokojují s nedostatečnými argumenty, které jsou značně zatíženy subjektivitou. To samozřejmě není nic špatného – to je dokonce přirozené, špatné je pouze to, když se subjektivita dosadí na post objektivity. Pak je zaděláno na omyl.

http://www.jerabek.estranky.cz/clanky/k-psychologii-umelecke-kritiky.html

Slyšeli jste o tom termínu?  Nuže wikina o tom mluví jako speciální případ synestezie kdy akustický vjem vyvolává obraz, (jinak synestezii využívají VJové).  No neříkám, že každý fotismu má , ale podle naší zkušenosti v HLDP je možné fotismu probudit – tedy naučit se ji vnímat. To se nechá využít při dlouhých improvizačních pasážích, aby jednotliví hráči neutíkali z konceptu dřív než ostatní.

…To pak vede k docela komickým situacím, kdy se snažíme zahrát bouřku, cestu na lesní paseku, transformaci černé na červenou apod.